Životní úkol a zrádná interpretace

Tady je příklad, jak jsem se mýlil já: Dlouho se zabývám problematikou seberealizace (Abraham Maslow tomu říká "self-actualization"). Trochu víc o tom v tomto textu. U lidí navíc vidím a měřím s virgulí v ruce různou velikost toho, čemu říkám ‚živoní úkol’. Je to jako sloupcový graf - někdo má sloup vysoký až do nebes, někmu nesahá ani po ramena a někdo nemá žádný. Dlouho jsem si u lidí s obrovitým životním úkolem říkal:

Hleďme, on/ona se nezdá, ale v životě může a má dosáhnout hodně. To jsou mi věci!

Chtěl jsem o tom napsat jeden z textíků, ale intuice-virgule mi to nikdy neschválila – něco v tom nesedělo. Nedostal jsem vnitřní svolení...

Až jsem vzal rozum do hrsti a uvědomil si jednoduchou rovnici. Kdo se v životě realizuje, kdo toho hodně dokázal v oblasti, která je jeho posláním, u toho vidím nízký nebo žádný sloupec nesplněného, čekajícího životního úkolu. Naopak u těch, kdo život (ještě) nevyužívají, nebo zřejmě nenaplňují svoje poslání, ale spíš ho kompenzují nějakou náhražkou (což je někdy velmi těžké rozlišit, protože náhražka může získat vysoké společenské ocenění), tam vidím čnít vysoký sloupec potenciálního životního úkolu.

Takže je to přesně naopak, než jsem tomu původne rozuměl. Vysoký sloupec životního úkolu signalizuje resty, úkol není plněn. Chybějící sloupec znamená, že úkol je plněn beze zbytku.

Samozřejme, že to dává smysl, ale jak snadné by bylo lidi a sebe mystifikovat. Prorokovat:

Pane, Vy před sebou máte velký (vznešený, ušlechtilý) životní úkol!

Nebo naopak lámat nad někým hůl: „Před vámi žádny (vznešený, ušlechtilý) životní úkol nevidím.“ A bylo by to úplně naopak, zavádějící, demotivující.

Takže, pozor na interpretace toho, co senzibil vidí na své vnitřní obrazovce. Nejdřív to doporučuji porovnat se svou osobní zkušeností, se svým ‚selským rozumem’, který může být samozřejme stejně zavádějící, ale aspoň to bude Vaše osobní chyba a nikoli chyba cizí.

Jan Jílek, schváleno virgulí