Zážitek klientky z úvodního sezení Ke Zdroji. Symboly ostnaté ryby-koule souvisejí zřejmě s expanzí energie při ‘rozšiřování vědomí’ a pátrání po informacích v okolí. Absorbující houba je zřejmě obrazem získávání informací. To samé vulkán, který nasává, místo aby chrlil. Klientka mi také sdělila, že obrazy vnímala velice ostře a jasně, na čemž se shodují i další klienti.
Žaludeční nevolnost - nausea - je užitečná pojistka organismu, aby proces poznání nešel příliš rychle a daleko a neohrozil jeho integritu. Nausea vede člověka ze změněné úrovně vědomí spolehlivě zpět do běžné bdělé úrovně.
Usadila jsem se do křesla, zavřela oči a začala naslouchat slovům. Potřebný stav vědomí se dostavil celkem rychle a ani nevím, jak se to vlastně stalo, ale najednou jsem měla před očima vznášející se nafouklou kulatou ostnatou rybu, která se pak změnila ve velkou ostnatou kouli bílé barvy. Koule ale zmizela a já jsem cítila, jak se mi po povrchu celého těla tvoří černé tečky a cítím je jako píchající jehličky. Tento pocit byl doprovázen obrazem velké chomáčkaté pórovité houby, která chce něco absorbovat.
Pak najednou jsem uviděla stojící velké bílé pláty betonu (něco jako na budově Opery v Sydney), které se začaly překlápět, jako když přemísťujeme knížky v knihovně, z jedné strany na druhou.
Po chvilce tohle všechno zmizelo, neskutečně mi ztěžkly paže a nohy, nešlo je odlepit od křesla, v rukách mi začalo brnět a mravenčit. Do toho se mi přímo před čelem ukázal obraz shluku plynů všech možných odstínů oranžové barvy, který připomínal vulkán, který ovšem nechrlil, ale naopak nasával. Když všechno ze svého okolí nasál, obraz zmizel, ale několikrát se jeho průběh před mým čelem zopakoval. Pak jsem se dostala nad tento vulkán, změnil barvu na smetanovou a já jsem pozorovala, jak pohlcuje velké hromady nějaké pěny, hodně to připomínalo mléčnou pěnu, a pak to najednou všechno zmizelo. Zůstal jen velmi lehký náznak žaludeční nevolnosti (žaludek na vodě) a jemná bolest hlavy a značná otupělost, která vymizela asi až za hodinu po skončení našeho sezení a možná i díky kávě, kterou jsem pak vypila.
Děkuji za skvělý zážitek, ten vulkán byl naprosto úchvatný, jeho stále se vracející a pulzující obraz nikdy nezapomenu.
...Změny pociťuji. Terapie s klienty jdou jakoby "samy". A také informace v běžném životě mají trochu jiný charakter a přicházejí mnohem rychleji, takže si dovoluji nepřemýšlet a jen tak se nechávám unášet na vláknech propojení, které jsem pocítila. Moc zajímavé, nové a dobré. Děkuji.
Popis spontánní vizualizace v průběhu sezení Ke Zdroji. Velmi dobře vystihuje, co technika přináší, ale pozor, zdaleka ne všichni klienti mají stejně barvité prožitky:
Ze začátku jsem se viděl sedět ve vašem křesle velmi zvětšený na naší planetě Zemi, která pode mnou byla jen jako balón velikosti asi jako koule na zorbování. Byl jsem ve vesmírném 3D prostoru. Všude kolem mě byl vesmír a kolem mě se pohybovala vesmírná tělesa - planety, hvězdy, měsíce...Najednou jsem cítil a viděl, jak ke mně z vesmíru zleva odshora míří zlatý paprsek, který se se mnou spojil. Pak následovaly další a další takové paprsky ze všech možných stran. Kolem mě celého i odspodu se se mnou začaly spojovat. Bylo jich postupně opravdu spoustu. Tím to ale neskončilo.
Najednou jsem viděl, jak ty jednotlivé paprsky, co ke mně proudily, v dálce v tom vesmíru vznikaly z proudu dalších mnoha jiných, tenčích paprsků, kdy se v té dálce v nějakém bodě spojily do jednoho silnějšího paprsku, který potom proudil ke mně.
Vnímal jsem, jak ke mně proudí informace, moudrost a energie z celého vesmíru. A v tom jsem sám sebe uviděl jako velikou odkvetlou pampelišku - přesně tak to totiž vypadalo. Jako ta jemná chmýříčka na ní, která se skládají nejdříve z jemných vlákýnek, která se pak spojí v silnější a pomocí nich jsou připoutána ke středu pampelišky, kde je ta malá zelená kulička po bývalém žlutém květu pampelišky. No a já byl právě tou zelenou kuličkou, tím středobodem, kam se všechny ty paprsky sbíhaly. Byla to krása na pohled i pocitem.
Poté se vizualizace změnila a já cítil, jak jsem napojen přímo na Vás, pane Jílku - na Vaši osobu, jak ze mě vychází něco jako měkká, ohebná, hadice (jakási pupeční šňůra - z mého břicha do vašeho břicha, ale mnohem většího průměru, asi tak 30 cm), díky které jsme byli spolu spojeni a vyměňovali si vše, co v nás je. Ale víc toho šlo od Vás do mě než ze mě do Vás (asi tak 80 % na 20 %).
Potom jsem se zas viděl u sebe v práci, v kanceláři, jak se přehrabuju ve spoustě papírů, které jsou plné informací s tím, že mi došlo, že jako bych byl přes ty papíry napojen na nějakou obrovskou centrální veleknihovnu lidstva, kde je soustředěno celé lidské vědění, zkušenosti a moudrosti, které všichni lidé této planety od počátku vývoje člověka až dosud udělali a shromáždili. Ale ne jenom v knihách, ale v celém vědomí i nevědomí - tedy vše, co bylo a je nějak zaznamenáno, i to, co zaznamenáno není, ale co existuje, a co se předává jen ústně nebo pocitově a ve zkušenostech z generace na generaci...
A poslední vizualizací bylo mé propojení s přírodou. Nebyl to však žádný konkrétní obraz, ale jen pocit, že jsem napojen na celou přírodu naší planety Země - na rostliny, zvířata, hmyz, nerosty, skály, jeskyně, vody, počasí, větry, ohně - prostě na vše, co existuje na naší planetě a je přírodního charakteru. Měl jsem pocit, jak jsem na tu celou komplexní přírodu napojen a čerpám z ní vše, co mi může předat, dokázal to využívat ve prospěch svůj i pro ostatní…
...dnes jsem si vzpomněl na Tvé pondělní upozornění ohledně mého vnitřního přerodu osobnosti. Neumím zjistit, jestli to spolu souvisí, ale napadlo mě, že po nevědomé - vnitřní transformaci přišla (doprovázena intenzivními emocemi) ta změna vědomá. Třeba je to jen náhoda, ale faktem je, že od pátku se souhrou okolností výrazně změnil můj vztah k poměrně velké skupině lidí - buddhistickému společenství, ke kterému jsem byl určitým způsobem hodně fixován. Svého času mě tato skupina okouzlila svým učením, filozofií, životními postoji a hodnotami, které mi zkrátka naprosto zapadaly do mého pohledu na svět. Tyto dny, kdy jsem se dočkal poněkud podrážděných reakcí na svou osobu, mi došlo, že to je vše oficiální tvář tohoto hnutí, ale členy jsou normální lidé s normálními lidskými přednostmi a slabostmi. Valná většina z nich jsou moc fajn. Takže nezavrhuji, nezlobím se, má úcta k členům, hodnotám a především k Lamům zůstává, neb jsem buddhismu za mnohé vděčný, ale já se najednou cítím velmi svobodný, jako bych shodil nějaká pouta a pochopil jsem, že nikdo nemá patent na duchovní růst. Po vnitřním boji a bouři emocí jsem se doslova odpoutal a mám teď zvláštní uvolněný a radostný pocit svobody a nových očekávání a možností…? Tak jsem zvědav a snad mi to nějakou dobu vydrží.
...vše se stabilizovalo. Ráno a večer se snažím pouštět "Ke zdroji" a když si vzpomenu, pustím Akumulátor. Hlavou mi běhají různé myšlenky v jiných spojeních než obvykle. Nic děsivého. I sny se mi začínají vyjasňovat a pamatuji si je.
Co tedy poslední dobou pozoruji, že nějak dokážu vycítit v dialogu s jinými lidmi, zvláště pak s dětmi a partnerem, co mi řeknou a mnohdy je v odpovědi předběhnu nebo řekneme tu stejnou věc najednou. Asi se na ně nějak ladím, či co :-)
Cítím se skvěle, napadá mě spousta spojitostí, co dřív ne. Chvílemi si připadám jak na tobogánu, ráno nebo večer. V práci to holt nejde.
Je mi trochu líto, že díky fofru nemám čas na "brnění" [= klientčin název pro Ke Zdroji]. O víkendu jsem se uvolnila a v neděli ráno ho rozjela. Trochu mi to připadá jako LSD, které jsem nikdy nezkusila, ale tak nějak si to představuji. Připadá mi to jako když mě to táhne do nějakého víru. Pak dostanu strach a vrátím se zpět do reality :-).
Je to prima, vše běží tak nějak přirozeně, bez velkého úsilí. Tělo si to samo režíruje. Asi je toho hodně, co se čistí, odžívání emocí je na denním pořádku. Je to trochu mazec, ale jsem za to ráda.
Musím přiznat, že již nějakou dobu pozoruji zvýšenou fyzickou kondici. Jízda na kole mne tolik nevyčerpává a dokonce jsem schopna držet krok s přítelem. Ráno se budím o hodinu dřív než bylo u mne zvykem a samozřejmě jsem dobře vyspaná a svěží. Pozoruji i zlepšení intuice...najednou prostě víte...Třeba když něco hledám, tak jdu nebo udělám určitý úkon a hned napoprvé naleznu danou věc.
Neděli jsem si, bohužel, moc neužila. Něco jsem si zpracovala. Vypadl ze mě nějaký emocionální kraken.
Po obědě jsem to zkoušela znovu a spustila se zvláštní hřejivá energie, nejdříve to zaplavilo oblast kolem srdce nahoru až ke krku a později i spodní část hrudníku a břicho. Těžko se to popisuje, ale bylo to krásné a láskyplné, byla jsem šťastná...měla jsem pocit, jakoby mne objímal někdo/něco, co mne bezmezně miluje...Následovaly emoce...a uvolnění...
Síla je, že: objevují se různé pocity, které absolutně neznám. Takové záblesky intuice, nápadů, nové věci, řešení... Dlouho jsem nevěděla kudy kam, ale jako by se teď ukazovaly nové možnosti. To je ta fajn věc. Nemohu je úplně lapit, protože jen tak probliknou a mizí. Tak jen děkuju a nechávám to plynout.
věci se dějí...je to bláznivá jízda sebepoznání a velké dobrodružství současně, prostě nádhera...Mele se toho ve mně hodně...snažím se zvládat časté turbulence a nenechat se vychýlit z kurzu, takže opakovaně odžívám...Dnes ráno mne v souvislosti se včerejším poměrně intenzivním prožitkem/zkušeností napadla jednoduchá technika, jak jej zopakovat, jak spustit tu zvláštní energii...tak si s tím, když mohu, hraju...
