Docela mě vyděsilo, u kolika lidí mi vychází chuť žít na nule a chuť umřít na 100 %.
Nevím přesně, jak mě to napadlo - určitě při práci pro klienty - že jsem si začal měřit, jak na tom lidé jsou s chutí žít či umřít. U překvapivě velkého množstí lidí, na které jsem si prostě jen tak vzpomněl, mi vyšla chuť žít na nule a chuť zemřít na 100 %.
Když jsem se jim ozval, potvrdili mi, že to tak je, že třeba nemají ještě zdaleka zpracovný rozchod s milovanou osobou, nepracují s ním, potlačili myšlenku na ni, ale bere jim to chuť žít a radost ze života.
Zajímavé je, kolik lidí necítí chuť žít, protože mají pocit, že si to nezaslouží, protože za sebou v životě nenechali nic velkého, záslužného. Jakoby chuť žít souvisela s výkonem. Naštěstí mám i dobrého přítele, který stále lamentuje, že po sobě v životě nic nezanechá, ale života si užívá a má chuť žít, i když by jej někdo mohl nazvat zkrachovalcem či lůzrem.
A je taky zajímavé, kolik lidí svou chuť žít odvozuje od toho, kolik radosti dělají svým bližním - ať už v rodině, nebo svým klientům. Jakoby cizí radost mohla vyvážit nepřítomnost vlastní chuti žít. Myslim, že nemůže, protože člověk musí chtít žít sám za sebe.
Všiml jsem si také, že ztráta chuti žít je spojena se ztrátou odvahy milovat, resp. zamilovat se a risknout jít do vztahu - nehledě na věk a obvyklé pochybnosti o sobě.
Zatraceně! Láska je asi obrovský důvod naší chuti žít!
Dále si ověřuji tragickou souvislost: nízké skóre chuti žít nalézám u lidí s diagnózou rakoviny. Je možné, že je to jedna z mnoha příčin jejího vzniku?
Nemám to zdaleka potvrzené, ale myslím, že se vyplatí začít přemýšlet o tom, proč/pro co chceme žít. Zdá se, že už pouhé zamyšlení nad tím, proč chceme žít, zvýší naše skóre chuti žít.
Myslím, že chuť žít je velký a významný motiv v našem životě - tak hurá do toho. Zkuste si uvědomit a formulovat „proč chcete žít“ Vy.
Jan Jílek
