Rakovinné buňky prý máme v sobě všichni. U někoho začnou bujet a u jiného nikoli. Existuje účinná prevence?
Pracuji v poslední době s několika klienty s onkologickou diagnózou, můj otec zemřel na rakovinu a slyším, že výskyt rakoviny roste. Pochopitelně se ptám, co je třeba dělat, aby se jí člověk vyhnul, nebo jí znovu neonemocněl.
Jako obvykle na to jdu intuitivně, s virgulí v ruce a věřím, že moje podvědomí registruje v kontaktu s lidmi mnohem více signálů, než vědomí, neřku-li rozum. Jako důležitý faktor mi vyšlo něco tak jednoduchého, že se s Vámi dovolím o to podělit. Rozhodně to nemůže uškodit - co když se blížím pravdě?
Především zobecňuji, že existuje skóre rizika vzniku rakoviny, složené z různých faktorů. Když dosáhne kritické úrovně, člověk by mel zbystřit a něco ve svém životě změnit. Resp. člověk by si měl dát pozor, aby té kritické meze nedosáhl.
Jsem psycholog, tak asi nepřekvapí, že nejvážnější mi vycházejí psychologické faktory.
Ty ostatní - složení stravy, toxické látky v prostředí, genetické vlivy - se podílejí na skóre ohrožení rakovinou, podle mé intuice, relativně nepatrně. Geo-energie místa, resp. její nedostatek, o něco více, ale zdaleka největší podíl na vzniku rakovinného bujení má, podle mého odhadu, psychika.
Není to nic nového. Mluví se o útěku do nemoci, o obrácení agresivity proti sobě, o nerovnováze braní a dávání, o dlouhotrvajícím psychickém stresu, ale natolik obecné pojmy je docela těžké prakticky využít.
Mně vychází jako nejvážnější vliv na vznik rakoviny nekomunikace s nejbližším okolím:
Mezi partnery - jen si uvědomte, kolik z nás žije ve vztahu, který je prakticky mrtvý a v němž se o důležitých věcech mlčí.
Mezi rodiči a dospívajícími nebo dospělými dětmi.
Mezi dospělými sourozenci, kteří často přestanou komunikovat i díky komplexnosti vztahů mezi švagry a švagrovými.
Mezi bývalými milenci a partnery po nezpracovaných rozchodech.
Mezi spolupracovníky...
Myslím, že problémem jsou právě nedokončené komunikace a hlavně nepojmenované, nevysvětlené a nedořešené obsahy, které jsou pohřbené s nimi. Myslím, že tyto nezpracované obsahy komunikace mezi blízkými lidmi vytvářejí tak obrovský tlak (kterého si nejsme dostatečně vědomi, neboť jsme si na něj zvykli), že mohou spustit rakovinné bujení. Myslím, že k propuknutí onkologického onemocnění přispívají výrazně většinovým podílem.
To je ve skutečnosti docela dobrá zpráva, protože k nápravě nepotřebujeme skoro nic, dokonce ani psychologa. Jen dobrou vůli, trpělivost, vytrvalost, otevřenost, odvahu...no, je toho také dost, ale patří to k běžné lidské výbavě.
Někteří klienti, jež jsem upozornil na nebezpečí, jaké se v nekomunikaci skrývá, a na poněkud hrozivou výši jejich skóre rizika rakoviny, jak je intuitivně vnímám, začali komunikovat s blízkými a jejich skóre velmi uspokojivě a téměř okamžitě pokleslo.
Jsem si dobře vědom, že zde uvádím svá subjektivní pozorování na malém vzorku lidí a to je málo průkazné, a přece, zdá se mi, že na tom hodně je. Takže to třeba berte jako námět k zamyšlení.
Co Vy na to?
Jan Jílek jilek@energie-mista.cz
