Jestliže má někdo v sobě zajímavý program nebo programy (= nashromážděná životní praxe a zkušenost), které by se mému organismu hodily k lepšímu fungování, tak si je můj organismus nasdílí, nakopíruje.
Podmínkou je, že na ten proces mám dostatek energie, a ten má docela málo lidí, řekněme jedno procento. Většina lidí žije s příliš nízkou hladinou energie v organismu.
Pojem programy jsem začal používat ve své práci poprvé při Napojení Plus. Nejdřív jsem myslel, že je třeba se na proces kopírování soustředit = přát si program nasdílet. Když má člověk pořád ještě relativně málo energie, asi je to pravda. Ovšem práce na sobě znamená především zvyšování osobní energie a od určité hladiny osobní energie si organismus už zcela spontánně nasdílí programy sám, podvědomě. Nemusíme si toho být ani vědomi a děje se to. Vůbec, s rostoucí hladinou osobní energie se, podle mé zkušenosti, proces učení posunuje z oblasti vědomé do oblasti nevědomé.
Při relativně nízké hladině energie v organismu člověk kopíruje programy z lidí, kteří jsou mu fyzicky blízko, vzdáleni několik metrů. Se zvyšováním osobní energie si člověk uvědomuje, že kopíruje programy i ze zajímavých lidí třeba přes videa na YouTube. Více o tom zde. Dívá se na video, kde má někdo přednášku nebo hudebník hraje atd. a člověk cítí, že se v něm něco děje, že se rozbíhá kopírování na dálku. Více o tom zde.
S přibývající osobní energií člověk jakoby skenuje své okolí v čím dál větším okruhu a registruje a kopíruje programy, které jeho organismus vyhodnotí jako užitečné a použitelné. Samozřejmě každý organismus má o užitečnosti a použitelnosti jiné představy, protože každý organismus je jiný a potřebuje jiné programy pro své efektivnější fungování. Hodně takového kopírování se děje ve spánku, kdy podvědomí není rušeno vnější stimulací.
Technika "úsporná žárovka" je vlastně celá o kopírování programů. Klient si vyhledává a kopíruje programy z mé nabídky, jíž jsem postupně nasbíral. Výsledky jsou dobré, někdy až úžasné. Klienti jsou spokojeni – viz jejich hodnocení. Postupem času jsem si uvědomil, že při dostatku osobní energie je podvědomí ve svém zájmu o hledání dalších a dalších programů schopno obsáhnout zřejmě celou Zeměkouli. A nekopíruje jen z lidí, ale také z "informačních kapes", kde zbyly informace o programech od lidí, kteří už jsou mrtví. Lze je najít ve starých stavbách, kde žili zajímaví lidé.
S růstem osobní energie začíná podvědomí, podle mého názoru, pátrat i mimo Zeměkouli, ve vesmíru. Tam už je dost těžké správně pojmenovat zdroje z nichž se programy kopírují. Hodně mi jich připadalo jako obrovské informační kapsy po zaniklých civilizacích. Také jako programy od živých mimozemšťanů. Viz text "prasíla".
Další krok, který organismus ve svém pátrání po programech udělá – pokud má hodně energie – je (jak se mi to jeví) hledání v paralelních vesmírech. V textu "Proč jsem si vzpomněl na morfická pole" mluvím o tom, že se lidé mohou ve svém pátrání po programech spojovat a navzájem se podporovat. V současné době, když se mi ozve klient, nenabízím mu ve skutečnosti určitou techniku, ale počkám si, až se mi do podvědomí nabídne program nebo sada programů, která by klientovi pomohla. Často nemám takovou sadu programů pohotově po ruce (ve svém vnitřním archivu), ale musím pátrat ve vnějších zdrojích, až najdu vhodnou sadu, která bude dostatečně přesně odpovídat potřebám daného klienta. Uvědomil jsem si, že ani určitá diagnóza není dostatečné vodítko. Moje podvědomí nehledá sadu programů pro diagnózu, ale pro konkrétního člověka s určitým problémem, který byl diagnostikován, protože podle příznaků zapadá do dané škatulky. Ve skutečnosti je však jeho problém zcela specifický a vlastně diagnóza jeho problém přesně nevystihuje, redukuje ho. Podvědomí jako by hledalo sadu programů pro tohoto určitého člověka. Když sadu najde, ozve se ve mně pocit uspokojení a práce s klientem může začít. Někdy takové hledání trvá pár hodin, někdy dny, týdny i měsíce. Jak známo, beru si honorář až na konci práce, pokud je klient spokojen. To mi dává pocit svobody, že nemusím být úspěšný. Klienta na vědomé úrovni vlastně jen vedu k dodržování úplně jednoduché životosprávy, aby nerušil proces navyšování své osobní energie a předávání programů, který probíhá mezi jeho a mým podvědomím. Případně klienta směruji přímo ke zdrojům programů a on si z nich vybírá sám. Já dokážu do značné míry popsat a pochopit co se mezi mnou a klientem děje díky využití virgule, která vypovídá o podvědomých procesech. Jinak je ale i mé působení podvědomé. Myslím, že s minimem zasahování vědomé složky psychiky je vliv léčitele nejúčinnější. Pořád jsou ve hře dva faktory – osobní energie, čím vyšší tím lépe, a programy, čím přesněji, specifičtěji vybrané, tím účinnější.
Zajímavý signál, který vypovídá o tom, zda se organismus klienta ještě chce učit a postupovat dál nebo už toho má dost je "fáze biorytmu", v níž se organismus nachází. První fáze – inspirace, učení, znamená, že se organismus chce učit. Někdy ji při spolupráci s klientem vystřídá fáze 2 = vstřebávání nově nasdílených programů, ale to je pořád ještě víceméně učení. V určité chvíli ale klientův organismus přepne do třetí fáze, kdy už má učení dost a signalizuje, že už chce to, co se naučil využívat a o další učení ztrácí zájem. V té chvíli je dobře s naší prací přestat a pokračovat třeba zase za nějakou delší dobu – měsíce či roky. Ale to už se od tématiky programů trochu vzdalujeme, takže je asi na čase končit.
Máte-li otázky, komentáře či zajímavé zkušenosti, prosím, napište mi na Jilek@Energie-Mista.cz nebo Jilek24@GMail.com.
