Je starý vtip: Delegace z továrny přijede za Klemou, lidé jsou zmatení z procesů s bývalými funkcionáři strany a ptají se: „Tak čemu máme věřit, soudruhu Gottwalde?“ A Klema odpoví: „Straně, soudruzi, straně.“
Dnes nemáme katolickou ani komunistickou inkvizici, každý si může vymyslet, jakou chce interpretaci světa a nehrozí mu pronásledování...a my mu to můžeme nebo nemusíme věřit, můžeme zůstat skeptičtí nebo agnostici nebo nevěřící...nebo se z pohodlnosti stát ovcemi.
Džungle technik, metod, vysvětlení, principů a teorií je nepřehledná.
Nabízí nám bohy, anděly i duchy, nebe i peklo, mimozemšťany a jejich tatraplány, léčivé byliny, homeopatii a alopatii, zdravou stravu s vitaminy, reinkarnaci a zákon karmy, astrologii, kvantovou fyziku, zasvěcení, napojení i znovu-napojení, věčné nedotknutelné a matoucí hodnoty lásky a odpuštění, vědu i pavědu, rozum a intuici, sílu podvědomí a banky v pozadí za tím vším...a něco z toho bude pravda a něco iluze, tak jako našim předkům nabízeli, že Země je placatá, že bez práce nejsou koláče, že Slunce obíhá kolem Země, že moucha má 4 nohy, že blechy se rodí ze špíny a mor z jedovatého povětří, že letadla těžší vzduchu nemohou létat, že roku 1000 se na Zem vrátí Ježíš, že roku 2000 se zhroutí počítače a teď nám nabízejí, že roku 2012 se zhroutí svět.
Tak čemu máme věřit?
Řekl bych, že jsme odsouzeni věřit vlastní zkušenosti. Jakkoli velká vlastní chyba bolí méně, než proti svému přesvědčení převzatá chyba od odborníka. (Kniha o zdravé nedůvěře k odborníkům má trefný titul Toxic Waste Is Good for You = Toxický odpad Vám prospívá).
Dokonce ani své starší zkušenosti není co věřit, je třeba ji pružně korigovat novější vlastní zkušeností. Kdysi mě tímto mohutně oslovil Krišnamurti (resp. Krishnamurti) - svou důslednou strategií spoléhání na osobní zkušenost, na ‘to, co je’ a odmítáním autorit i zaručených cest k ideálu. Nechal se slyšet, že ideální stav je pouze vedlejším produktem subjektivního uvědomování a prožívání ‘toho, co je’. Připadá mi, že nic jiného než osobní zkušenost nakonec ani nemáme k dispozici. Všechno je nejisté, kromě subjektivní zkušenosti zde a nyní, ‘toho, co je’ . Ta je tím spolehlivým bodem, který umožňuje pohnout Zeměkoulí.
Uvědomuji si, jak také mě klienti někdy tlačí do pozice autority a činí mě zcela zodpovědným za to, jak pro ně fungují techniky, které se jim snažím předat. Rád bych jim připomněl, že já jsem jen jedním z hledačů, stejně jako oni. Nemohu nabídnout víc než inspiraci a klienti si osobní zkušeností ověří, nakolik se jim daný postup osvědčuje. Moje techniky jsou jednou z mnoha ingrediencí koktejlu hledání, který si mixuje každý z nás. Dovoluji si připomenout, že neexistuje autorita, na níž se dá spolehnout, aby se člověk mohl vzdát zodpovědnosti za svůj život.
“Tak čemu máme věřit, soudruhu Gottwalde?”
“Sobě, soudruzi, sobě.”
