Po nejrůznějších technikách, které mě nejdříve bavilo se učit a později vymýšlet, se dostavila situace bez technik. Pracuji s pouhým záměrem.
Podmínkou je zřejmě učinit svoje tělo prostupné pro hojnost energie = mít hodně vysokou hladinu energie. Potom stačí mít záměr a věci se začnou dít podle něj.
Působit jen záměrem mi připadá efektivnější než používat mechanické techniky, podle nichž se pro dosažení cíle udělá to a to, určité jasně stanovené a popsatelné kroky. V práci s energií mají mechanické a popsatelné techniky jen omezenou účinnost. Myslím, že je třeba se dostat 'za ně'.
Na záměr je rozum krátký. Spoléhám při práci s ním na intuici a na podvědomí jako instanci, která má mnohem větší kapacitu než vědomí či rozum, funguje podle jiných pravidel a pokud chceme podvědomí využít, musíme se na ně do značné míry slepě spolehnout,i když si na nějaké jiné úrovni nebo v nějakém jiném rozměru zachováme běžný kritický rozum.
Velmi pěkně tento paradox vystihuje drobná Herringelova knížka 'Zen a umění lukostřelby'. Z tohoto hlediska je záměr něco, co naše obvyklé myšlení: 'příčina -> následek', prostě nezahrnuje. Určitě dobře zapadá do budhismu, taoismu a zen budhismu.
Pojem záměr, 'intent', používá Carlos Castaneda. Na internetu k tomu najdete několik citací. Jeho popis mi ale nějak nesedí. Připadá mi právě moc rozumový a nerezonuje s mou zkušeností.
Někdy se tvrdí, že záměr musí být zcela jednoznačný a jednotný, bez stopy pochybnosti. Jinak člověk neuspěje.
Mně ale připadá nesprávné vyžadovat, že by člověk neměl mít žádné pochybnosti, pokud má nějaký, třeba neobvyklejší, záměr vyjít. Pochybnostem se člověk někdy nevyhne a potlačit takový vnitřní konflikt, takovou vnitřní nejednotnost, prostě nelze. Je třeba s ní počítat a nepanikařit z ní...a počkat si na výsledek, k němuž záměr povede.
Účinný záměr znamená zacílit a chtít skoro snažení, aniž by do svého záměru člověk vkládal vůli a úsilí, resp. násilí.
Zdá se, že účinnost fungování záměru si člověk musí postupně ověřovat zkušeností. Ta je někdy překvapivá. Výsledek snažení-nesnažení záměru mě mnohokrát překvapil.
Naše práce na čištění a navyšování energie a geo-energie místa se děje pouze kombinací vysoké osobní energie, výbavy tělových programů a záměru. Záměr je tak nenásilný, že je občas těžké věřit, že se vůbec něco děje, dokud se nedostaví na straně klienta žádoucí účinek a na naší straně, někdy nečekaně silná, únava - zvlášťě v počáteční fázi čištění negativní energie nemovitostí. Když jsme pracovali na místě, přímo v domech (tedy nikoli na dálku jako dnes), občas si kolegyně musela na chvíli lehnout přímo v místě, kde jsme pracovali, aby se zmátořila - ke značnému údivu zákazníka.
Když pracujeme na dálku, stačí nenápadný záměr, práci přebírá skoro na 100 % podvědomí a já jen cítím vlny jakoby nevysvětlitelné malátnosti a vyčerpání, takže např. musím dávat pozor, abych při přecházení ulice nevešel pod tramvaj.
Další zpětnou vazbu mi zprostředkuje proměření virgulí. Hodnocení klientů je ovšem nejdůležitější. Proto nám tolik záleží na tom, aby nám jej poskytovali, pokud možno brutálně upřímně.
Když jsem se klientce, a dnes už kolegyni léčitelce, zmínil, že chci psát tento textík, odpověděla, že je ráda, protože byla na semináři o záměru a očekává, že ho nějak operacionálně definuji, jako jsem to dělal u svých dřívějších technik - viz 'Nabízené techniky' na našem webu.
Jenže záměr je za technikami, je to meta techniky. Rozhodně ji odkoukala kolegyně Barborka Koprnická při práci se mnou, ale zřejmě je to z velké části proto, že je opravdu velmi nadaná k práci s energií. Není to něco, co bych dokázal předat tím, že to vysvětlím. Při společné práci ale jistě lze princip fungování záměru předat.
Castaneda i Herringel sami sebe prezentují jako dost natvrdlé studenty, u nichž rozum převažuje natolik, že si jejich učitelé buď zoufají nebo si z nich utahují.
Souhlasím, že dostat se za techniky je těžké. Rozum se stěží vzdává nutkavé kontroly. Stěží si uvědomuje, že si nemusí zdar zajišťovat, že se nemusí vlastně o nic starat, že se může spolehnout na podvědomí, když má energii, programové vybavení a záměr. Jenže záměr není nic dostatečně rozumového a také nesouvisí s vůlí. Spíš se jen jako určité směřování samovolně vynoří z podvědomí do vědomí, než že by si ho člověk vybral. Prostě si ho v určitém okamžiku uvědomíme. Dojde nám, aniž bychom ho vymýšleli. A přesto je třeba nenápadně tlačit na podvědomí, resp. dát mu prostor, aby nám záměr laskavě sdělilo.
Jak je patrné, tento text se snaží sdělit slovy těžko sdělitelné. Vlastně doufám, že bude spíš rezonovat se zkušeností čtenáře. Tak se snad navzájem pochopíme. Každopádně, děkuji za pozornost.
Více na toto téma při osobních konzultacích s Janem Jílkem na Jilek@Napojeni.cz a na tel. +420 695 949 600.
