Nerad bych, aby upadly v zapomnění, protože mi připadají důležité...
Při praktické práci s klienty mi začíná připadat, že osud jsou rozdané karty a svobodná vůle je pojem pro to, jak s nimi hrajeme - někdo líp a někdo hůř, podle toho, jak je zkušený, jakou má míru dovednosti, jak dokáže koncentrovat pozornost a hlavně nakolik jsou sjednocené jeho motivy a cíle.
Někdo šanci využije na maximum, někdo ji více či méně promarní a někdo docela zahodí.
Ještě jednou: při práci s klienty technikou Ovlivnění se mi rýsuje hypotéza, že naše svobodná vůle spočivá v tom, jak dobře jsme schopni využít karet, které jsme při rozdávání dostali. Naše karty jsou nás osud – naše šance a zároveň naše limity.
Samozřejmě, čím jsou menší rozpory, konflikty mezi našimi motivy - často podvědomými - tím přímočařeji dokážeme jít za svými cíli.
Technika Ovlivnění harmonizuje podvědomé motivy a snižuje autosabotáž. Vede k napnutí našich sil jedním směrem a ne navzájem proti sobě.
Není pak moc divu, že mi vychází Ovlivnění nejužitečnější pro lidi, kteří mají jako dočasné nebo trvalé životní poslání vydělat peníze a získat podíl na moci. V uskutečnění těchto cílů panuje velká konkurence a také velké zahanbování. Udržet tento cíl, neuhnout z něho, nezačít pod tímto tlakem sabotovat svoje vlastní snažení, je ještě mnohem těžší než v jiných oblastech seberealizace.
Co Vy na to?
===================================
Mnoho lidí má skutečný problém realizovat svou potřebu moci: S tím, jak papež odchází do penze, jsem si připomněl, že katolická církev, tato mocná, bohatá, obrovská mezinárodní korporace, důsledně a po mnoho generací učí věřící vzdávat se moci, být skromný, mírný a pokorný a přijímat dosti pasivně svůj osud, přenechávat moc nad sebou jiným, kteří rozhodují za ně – od lidí až po Boha. A samozřejmě s tím odevzdáním moci jde pocit bezmocnosti a zřejmě i ta typická a věčná česká nespokojenost a závist.
V USA jsem si nechal povykládat, jak si svého pastora vybírají protestanti – přes inzerát se přihlásí zájemci, je s nimi veden pohovor jako při přijímání do jiných zaměstnání a mají zkušební dobu, jestli se osvědčí a jestli budou náboženské komunitě vyhovovat.
Ač nejsem praktikující katolík, musím říct, že mě to až trochu pobouřilo – jakoby taková míra svobody ve výběru duchovního pastýře byla až poněkud nepatřičná: natolik jsem bezděčně a podvědomě katolicky = podřídivě naprogramovaný.
Připomnělo mi to Huntingtonovu knihu Střet civilizací a také prostý fakt, že převážně protestantské země jsou ekonomicky úspěšnější než katolické země.
===================================
Podle Castanedy je energie podmínkou fungování intuice, mimosmyslového vnímání, léčitelství atd. Ani masáže, akupunktura, homeopatie či psychoterapie nejsou, podle mé zkušenosti, bez energie zdaleka dosti účinné. Také úplně souhlasím s tím, že problém je v intepretaci subjektivní zkušenosti zvyšující se hladiny energie - při její interpretaci se lidé dostávají do sporů, nejen o andělích, mimozemšťanech, úpírech či duších, ale také o obecněji přijímaných pojmech.
Volná citace z Carlose Castanedy, Umění snít/The Art of Dreaming:
„Vše, co potřebujeme, je energie. Jakmile máme energii‚ vidění (ve smyslu mimosmyslového vnímání) se děje samo. Je ovšem těžké přesvědčit sama sebe, že to je možné.
Nedovedu to vysvětlit, ale jasnovidci (přibližný překlad) se ve svém ‘vidění‘ nemýlí. Ovšem jejich interpretace toho, co viděli může být chybná, protože jsou naivní a nevyspělí. Potřebují kultivovat myšlení, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli.
...samozřejmě by bylo mnohem bezpečnější, aby se jasnovidci striktně drželi popisu toho, co ‘viděli’, ovšem pokušení dělat závěry a hledat vysvětlení, i když jen pro sebe samotné, je příliš silné než aby se mu dalo odolat.“
Originální citace z Carlose Castanedy:
“All we need is energy. Once we have energy, seeing happens to us by itself...The hard part is convincing yourself that it can be done.
I can’t explain to you why, but there is no way sorcerers can be mistaken about their seeing. Now, the conclusions they arrive at from that seeing might be wrong, but that would be because they are naive, uncultivated. In order to avoid this disaster, sorcerers have to cultivate their minds...it certainly would be infinitely safer for sorcerers to remain solely at the level of describing what they ‘see’, but the temptation to conclude and explain even if only to oneself, is far too great to resist.“
===================================
Mnohokrát jsem si při měření energie místa kladl otázku proč vyzařuje ‘geo-energie‘ na různých místech různě silně a nikdy jsem na to nedovedl odpovědět. Prostě jsem na různých místech naměřil různě silné vyzařování, viz náš Facebook.
Konečně mi dochází, že se zřejmě nejedná o vlastní energii Země, ale o odraženou energii, která dopadá na zemský povrch hlavně ze Slunce, ale i z jiných zdrojů ve vesmíru a někde je Zemí víc pohlcována a jinde víc odrážena. Takový můj kopernikánský obrat. Záleží, jak se zdá, na geologickém složení svrchních vrstev Země, řekněme kilometr do hloubky - kolik energie je odraženo a kolik pohlceno.
Vyvřeliny, zdá se, odrážejí sluneční a vůbec kosmické záření víc než usazeniny, a proto má příslušné místo vyšší hladinu energie. To se zdá být tím rozhodujícím faktorem. Proto někdy nádherné hory nemají energii místa, kterou bych u nich předpokládal – jsou totiž tvořeny např. mohutnou vrstvou vápence nebo jiné zpevněné usazeniny, jako pískovece, které záření z vesmíru pohlcují víc než žula. Často jsou ovšem vrstvy usazenin vyzdviženy hlubinnými vyvřelinami – žulami – a pokud není vrstva usazenin příliš mohutná, naměřím v lokalitě vysokou energii místa, protože žulové podloží odráží hodně kosmického záření. Tak se mi to teď jeví.
Obrovskou hladinu energie místa jsem naměřil v žulovém lomu.
===================================
“A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.
Neboť každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.”
Bible, Nový Zákon, Lukáš, kapitola 11
Kolik návodů, včetně Tajemství/Secret, Čtyř dohod a pozitivního myšlení, nás ujišťuje, že je poměrně snadné dostat, co si přejme: stačí si o to říct...a asi mají pravdu. Má to však jeden háček – jak si skutečně naplno přát? Podvědomí je totiž plné rozporů: toužíme po lásce, ale bojíme se závaznosti vztahu, chceme sílu, moc a bohatství, a přitom se bojíme zodpovědnosti, která s nimi přichází. Toužíme po poznání i sebepoznání, ale rigidně a ustrašeně se držíme předsudků. Chceme najít svoje životní poslání a když ho odhalíme, bojíme se, že by nás neuživilo.
Tyto rozpory se, podle mé zkušenosti, nedají vyřešit a odstranit ani rozumovou úvahou ani vůlí, jsou pevně zakotvené v podvědomí emocemi, tradicemi, iracionální vírou zděděnou od autorit a kormidlují nás neviditelnou, zato pevnou rukou.
Po pravdě řečeno, nakonec doporučuji jen jednu úspěšnou cestu k harmonizaci těchto rozporů, a ta vede na 90% přes práci s emocemi a s podvědomím a jen asi na 10% s rozumem a vědomím.
Moje hlavní techniky práce s vnitřním konfliktem jsou Zvyšování štěstí, Ovlivnění nebo obojí - podle individuální potřeby.
===================================
Obecně se už začalo přijímat, že tělesná bolest signalizuje nějakou dysharmonii - tělesnou nebo psychickou - a že nejlepším řešením nemusejí být analgetika, ale pochopení, co nám bolest chce sdělit a co by se dalo změnit v našem způsobu života. Příklad zde.
Jaksi toto obecné vstřícné přijetí postrádám u úzkosti, jako signálu frustrace, některé psychologické potřeby (jejich seznam viz např. Maslowova pyramida) Rozhodně nejsou řešením (jen) psychofarmaka. Jakmile úzkost nastoupí u člověka, který je víceméně zdráv, pak dává smysl ptát se, kterou svou potřebu zanedbává a hledět se věnovat jejímu uspokojeni. Z tohoto hlediska jsou úzkost, stejně jako bolest, v mnoha případech nepostradatelné nástroje zpětné vazby organismu a zaslouží si respekt. Nemusí to být nepřátelé, ale cenné signály. Není třeba snažit se je bez milosti potlačit, stojí za to naslouchat jim, snažit se harmonizovat svůj život.
Jan Jílek
